DC část: ideální provozní napětí

Jak

• napětí na DC části PV systému se odvíjí od počtu modulů zapojených sériově za sebou; sériovým řazením modulů se sčítá jejich napětí
• ideální napětí na DC části by mělo být:
  • z hlediska ochrany před úrazem co nejnižší ⁽¹⁾
  • z hlediska požární bezpečnosti co nejnižší
  • z hlediska rizika vzniku DC oblouku co nejnižší ⁽²⁾
  • z hlediska rizika PID efektu co nejnižší ⁽³⁾
  • z hlediska ztrát by mělo být co nejvyšší (neb pro stejný výkon nám při zdvojnásobení napětí klesne proud na 1/2, ale ztráty klesnou 4x)
  • musí být nižší, než je systémové napětí $U_{sys}$ použitých PV modulů
  • na budovách by ale vůbec nemělo přesáhnout 1000 V
  • ideálně by mělo odpovídat jmenovitému vstupnímu napětí střídače
• konkrétní příklad:
  • mějme např. 13 modelových PV modulů v sérii
  • na základě přepočtu podle teploty vyjde např. $U_{OCmax}$ = 56,73 V
  • na řetězci/stringu potom bude maximální napětí 13x 56,73 V = 737,5 V
  • celá DC část až ke střídači pak musí pro zajištění třídy II splňovat impulzní výdržné napětí pro dvojitou/zesílenou izolaci nejméně 8 $k{V}_{imp}$ (překročili jsme hranici "do 600 V", musíme tak splnit izolaci "do 1000 V") ⁽⁴⁾

Proč

• IEC 62548:2016, čl. 6.1.1
• ČSN 33 2000-7-712 ed. 2, čl. 712.412.101

¹ Pozn.: tam, kde je pouze laická obsluha, by mělo být ideálně v mezích bezpečného napětí, tedy do 120 V DC.

² JBP: Z hlediska nebezpečí DC oblouku je dobré držet napětí do 80-120 V; čím vyšší bude napětí, tím bude hoření oblouku stabilnější.

³ JBP: s rostoucím napětím roste riziko degradace modulů

⁴ Z hlediska požadavku na třídu II se PV systémy z hlediska impulzního výdržného napětí dělí do 150/300/600/1000/1500 V DC.