k úplným krytům poskytují jejich výrobci konfigurační SW, ve kterém se ověřuje splnění požadavků na oteplení, atd.; musel by tedy existovat SW, který umí i ověřování DC obvodů
v případě rozváděče může obsahovat společnou AC i DC část
BP: z hlediska požární bezpečnosti je potřebné, aby rozváděče na DC části byly kovové; plastové rozváděče jsou zkoušeny pouze žhavou smyčkou, ale nemají odolnost proti teplotám hořícího DC oblouku
od napětí DC části se odvíjí i nároky kladené na přístrojovou výzbroj:
pokud se u PV systémů nad 120 V použije plastová skříň, pak stačí aby přístrojová výzbroj splňovala požadavky na základní izolaci (samotná plastová skříň pak k tomu zajistí izolaci přídavnou); stačí tedy volit přístroje tak, jak jsou definovány výrobkovými normami (které u přístrojů na DC straně požadují splnění pouze základní izolace)
pokud se u PV systémů nad 120 V použije kovová skříň, pak musí její přístrojová výzbroj splňovat požadavky na izolaci zesílenou/dvojitou (kovová skříň už nezajistí přídavnou izolaci); je tak nutno volit přístroje s impulzním napětím o jeden stupeň vyšší
JBP: u plastových rozváděčů je údajně problém splnit požadavek na IK 07 pro vnitnřní rozváděče; IK 09 pro vnější rozváděče je pak patrně nesplnitelné (ČSN EN IEC 61439-2 ed. 3, čl. DD.???)
JBP: u plastových rozváděčů je údajně problém splnit "zkušební cyklus podle IEC 60068-2-14:2009, 50 cyklů trvajících střídavě 1 hodinu při –25 °C a následně při +60 °C" (ČSN EN IEC 61439-2 ed. 3, čl. DD.10.101 písm. b)