Jmenovité napětí zdrojů nn

Jak

• jmenovité napětí zdrojů nízkého napětí má být normově cca o cca 5 % vyšší, než je jmenovité napětí napájené sítě
• jelikož mají být spotřebiče napájeny jmenovitým napětím, pak je potřeba příslušné navýšení řešit už na zdroji
• pro nejběžnější sítě 400 V to pak znamená:
  • dokud byly trojfázové sítě s napětím 380 V, pak do roku 1993 platilo, že jmenovité napětí zdrojů bylo normově stanoveno na 400 V
  • proto jsou historicky všechny transformátory se sekundárním vinutím 400 V (které tak bylo cca o 5 % vyšší, než tehdejší jmenovité napětí sítě)
  • k 1. 1. 1993 došlo ke změně napětí sítí z 220/380 V na 230/400 V
  • od roku 1993 pak až dodnes (viz chronologicky níže v části Proč) je ale normově stanoveno, že pro trojfázové sítě 400 V má být jmenovité napětí zdrojů 420 V (tj. cca o 5 % vyšší, než je současné jmenovité napětí sítě)
  • je to z toho důvodu, že jmenovité napětí sítě má být nikoli na zdroji, ale na spotřebičích
  • jak na transformátoru, tak i na vedení mezi transformátorem a spotřebiči dochází k poklesu napětí vlivem úbytků, proto musí být napětí zdroje vyšší
  • a pokud transformátor v takové síti slouží jako napájecí zdroj ⁽¹⁾, pak má mít normově sekundární vinutí s napětím 420 V

Proč

• zrušená ČSN 33 0120, Tab. 3
• zrušená ČSN IEC 38, Tabulka NC.3
• zrušená ČSN 33 0120, Tabulka NA.5
• ČSN EN 60038, Příloha NA, tabulka v čl. NA.3
• ČSN 33 2000-8-1 ed. 2, čl. 10.2.2.2

¹ Což ne vždy nutně musí; například v případě transformátoru, přes který je připojena fotovoltaická výrobna do distribuční sítě, pak takový transformátor z pohledu nízkého napětí není pro výrobnu zdrojem, nýbrž spotřebičem. Zdrojem je z pohledu vysokého napětí.