Kovový rozváděč třídy II

Jak

• čirý blábol: v praxi je poměrně rozšířené tvrzení, že prý "rozváděče třídy II mohou být pouze plastové, a že takový rozváděč prý nejde udělat kovový" ⁽¹⁾
• když se pozorně podíváme, co je požadováno pro třídu ochrany II, tak zjistíme, že takový rozváděč musí splňovat:
  • buďto základní + přídavnou izolaci, nebo
  • zesílenou izolaci (jejímž ekvivalentem je pak dvojitá izolace)
• kovová skříň rozváděče je vodivá; ta samozřejmě žádnou izolaci nezajistí
• co už ale požadovanou izolaci zajistit může, je jeho přístrojová výzbroj
• stačí tedy zvolit takovou přístrojovou výzbroj v kovovém rozváděči, která splní požadavky na dvojitou nebo zesílenou izolaci
• prakticky to pak znamená:
  • vědět, jaké bude v rozváděči nejvyšší použité napětí
  • vědět, v jaké kategorii přepětí potřebuji rozváděč řešit
  • pro příslušnou kategorii přepětí a napěťovou hladinu si pak stačí najít minimální požadovanou hodnotu impulzního výdržného napětí pro dvojitou nebo zesílenou izolaci (tj. o stupeň vyšší, než pro izolaci základní)
  • osazené komponenty pak musí splňovat nalezenou hodnotu $U_{imp}$
• Pozn.: aneb "nejde" se jako vždy dělí na "nechce se" a/nebo "neumíme"

Proč

• viz odkazy v textu

¹ Pozn.: Což je samozřejmě ničím nepodložený nesmysl. Kdyby tomu tak bylo, tak by nemohla fungovat polovina průmyslu, či např. zdravotnictví. Což lze názorně demonstrovat např. na kovových rozváděčích s výzbrojí 24 V SELV. Ty přece rovněž musí splňovat požadavky na dvojitou nebo zesílenou izolaci ... takže jakto, že se osazují i do kovových skříní?