čirý blábol: praxe je plná hovadin o tom, jak prý nejdou rozváděče dozbrojovat, protože "když prý někdo nějaký rozváděč dozbrojí či jakkoli upraví, tak se stane jeho výrobcem"
tento kardinální nesmysl pramení nejspíše ze zákona č. 22/1997 Sb. kde je uvedeno, že "(...) za výrobce se, stanoví-li tak pro výrobek nebo skupinu výrobků nařízení vlády, považuje také osoba, která upraví výrobek již uvedený na trh takovým způsobem, který může ovlivnit jeho soulad s příslušnými technickými požadavky,"
kardinální nesmysl to je proto, že:
"(...) stanoví-li tak pro výrobek nebo skupinu výrobků nařízení vlády (...)": muselo by existovat nařízení vlády, které by něco takového stanovovalo; a ono nějaké takové nařízení vlády někdy existovalo?
"(...) takovým způsobem, který může ovlivnit jeho soulad s příslušnými technickými požadavky (...)": muselo by dozbrojením dojít k ovlivnění souladu rozváděče s technickými požadavky; to se sice stát může, ale rozhodně se tak nestane vždy dozbrojením byť jediného vývodu
no a zejména rozváděče nn od roku 2016 nespadají pod zákon č. 22/1997 Sb., nýbrž spadají pod zákon č. 90/2016 Sb.; a v tomto zákoně už nic výše uvedeného uvedeno není
i Směrnice EU, související s dodáváním elektrických zařízení na trh stanovuje, že za výrobce může být považován jen ten, kdo výrobek upraví takovým způsobem, že by to mohlo ovlivnit soulad s požadavky; neboli jakýkoli zásah do rozváděče automaticky neznamená, že by ovlivňoval soulad s normami
takže nic takového nejenže neplatilo do roku 2016 (viz neexistence nařízení vlády, nutnost ovlivnění souladu), ale už vůbec to neplatí ani po roce 2016; jednoduše proto, že povinnosti lze ukládat pouze na základě zákona.
"Každý hospodářský subjekt, který buď uvede elektrické zařízení na trh pod svým vlastním jménem nebo ochrannou známkou, nebo je upraví tak, že to může ovlivnit soulad s touto směrnicí, by měl být považován za výrobce a měl by převzít povinnosti výrobce." (srov. bod č. 13 Směrnice Evropského parlamentu a rady 2014/35/EU)