Intenzita slunečního záření

Jak

• pro každé konkrétní místo a čas lze spočítat teoretická maxima intenzity slunečního záření dle postupů uvedených v ČSN EN 17037+A1 či ČSN EN ISO 52010-1 ⁽¹⁾
• úhrn dopadajícího slunečního záření se skládá z:
  • přímého záření
  • difusního záření
  • odraženého záření
• úhrn dopadajícího slunečního záření závisí na:
  • sluneční konstantě
  • zeměpisném délce a šířce posuzovaného místa
  • dni a hodině v roce
  • nadmořské výšce
  • čistotě atmosféry
  • odrazivosti okolních ploch
  • úhlu naklonění plochy vůči směru paprsků
• orientační intenzity slunečního záření v našich podmínkách:
  • v noci při úplňku: max. 0,01 W/m²
  • souvisle zatažená obloha: max. 100 W/m²
  • zimní poledne: max. 300 W/m²
  • zataženo: cca 100 až 300 W/m²
  • polojasno: cca 400 až 700 W/m²
  • jasná obloha: cca 800 až 1000 W/m²
  • letní poledne: cca 1000 až 1100 W/m²
  • pokud jsou na letní obloze rozptýlená jasná oblaka, popř. pokud jsou v blízkosti nějaké reflexní plochy, od nichž se sluneční záření silně odráží, může být maximum krátkodobě i přes 1100 W/m² (některé zdroje dokonce uvádějí špičky až k 1400 W/m²) ^{(2), (3)}

Proč

• ČSN EN IEC 60068-2-5 ed. 2, čl. 4.2
• ČSN EN IEC 60721-2-4, čl. 6.1
• ČSN EN IEC 60721-3-4 ed. 2, čl. 5.2 + Tabulka 1
• ČSN IEC 60287-3-1, čl. 4.2.4
• ČSN EN IEC 61936-1 ed. 2, čl. 4.4.2.2 písm. b)
• ČSN EN 62271-1 ed. 2, čl. 4.1.3 písm. b)
• ČSN EN 50341-2-19, čl. 9.2.2

¹ Výsledky výpočtu dle obou norem se lehce liší, neboť obě normy definují jiný postup výpočtu polohy Slunce na obloze.

² Srov. Fotovoltaické systémy, s. 3-62

³ Srov. Sluneční energie, s. 27