#Legislativa #Zálohování

Tepelný příkon

Jak

zákon o ochraně ovzduší kategorizuje prostřednictvím Přílohy č. 2 spalovací stacionární zdroje s ohledem na jejich "tepelný příkon"
jmenovitý tepelný příkon motorového záložního zdroje lze spočítat dle vztahu $P_{T, 1} = M_{j m} \cdot ρ \cdot Q_{i}$ [kW], kde
- $M_{j m}$ je spotřeba paliva při jmenovitém výkonu [l/h]
- $ρ$ je hustota paliva; u nafty vyhláškou stanovena do 0,845 kg/m³
- $Q_{i}$ je výhřevnost paliva; u nafty průměrně 11,84 kWh/kg
Konkrétní příklad:
- motorový záložní zdroj bude mít spotřebu 65 l nafty za hodinu
- jeho jmenovitý tepelný příkon potom bude
  $P_{T, 1} = M_{j m} \cdot ρ \cdot Q_{i} = 65 \cdot 0, 845 \cdot 11, 84 = 650, 3 k W = 0, 65 M W$
- s odkazem na zákon o ochraně ovzduší pak takový zdroj vyžaduje v rámci žádosti o vydání závazného stanoviska rozptylovou studii (neb jeho tepelný příkon je vyšší, jak 0,3 MW); vyjímkou by bylo, pokud by takový zdroj sloužil pouze jako záložní zdroje energie s provozem do 300 hodin v kalendářním roce
- rozptylovou studii pak nevyžadují stacionární zdroje, které mají spotřebu
  $M_{j m} \leq \frac{P_{T, 1}}{ρ \cdot Q_{i}} \leq \frac{300 k W}{0, 845 \cdot 11, 84} \leq 29, 99 l / h$