JUDr. Alexander Sotolář
K § 16 trestního zákoníku
- Kritériem pro posouzení toho, zda jde o nedbalost nebo o jednání nezaviněné, a tím i beztrestné, je zachování či nezachování potřebné míry opatrnosti. (...) Z povahy věci vyplývá, že z objektivního hlediska je na místě požadovat od každého v zásadě stejnou míru opatrnosti. Výjimkou jsou určité skupiny osob vykonávajících specifické činnosti nebo povolání (například lékaři nebo řidiči), u nichž je s ohledem na charakter toho, co dělají, riziko porušení nebo ohrožení chráněných zájmů vyšší, a proto je u nich požadována také vyšší míra opatrnosti. Ta pak ovšem je v rámci každé takové skupiny zase stejná. Rozsah potřebné míry opatrnosti - a potažmo povinnosti předvídat možnost způsobení trestněprávně relevantního následku - zpravidla vyplývá buď z bezpečnostních předpisů, nebo technických norem. (...) Vyšší míru opatrnosti, než plyne z těchto zásad, obecně uznávaných pravidel a právních předpisů nelze po nikom žádat, a to ani za situace, kdy si je sám vědom vhodnosti vyšší míry opatrnosti a průběh i následky určité události mu dají za pravdu. Přitom platí, že ten, kdo projevil onu objektivně danou požadovanou míru opatrnosti, je bez viny.